Progresivní křesťané touží po Ježíši, ne po Bibli

Progresivní křesťané touží po Ježíši, ne po Bibli

„Nedává ti Bible to, co potřebuješ? Poslouchej Boží hlas někde jinde,“ slyšíme. V tomto článku chci upozornit na to, že místo Božího hlasu často slyšíme jen jeho přesvědčivou napodobeninu.
V těchto dnech koluje po sociálních sítích stránka trhacího kalendáře s biblickými verši pro povzbuzení. Pod krásným fialovým květem najdete citát z Lukáše 4:7: „Když mě budeš uctívat, všechno bude tvé.“
To je jistě povzbudivé – než zjistíte, kdo to řekl: Satan.

Ať už šlo o omyl designera nebo o důmyslné dílo Photoshopu, plyne z toho stejné poučení: Když jde o Písmo, vždy záleží na kontextu. V dnešní době však máme mnohem vážnější problémy se správným používáním biblických veršů. Výstižný, leč smutný příklad nám dává nedávno zveřejněný článek v Huffington Post.

Brandon Robertson, mladý absolvent biblického institutu, vypráví, jak byla jeho víra otřesena, když na stránkách Písma nemohl najít to, co si myslel, že potřebuje.

„Kdykoli jsem byl neklidný,“ napsal, „sáhl jsem po Bibli… ale většinou jsem se vrátil s nepořízenou.“ „Toto zklamání způsobilo, že jsem ‚úplně ztratil zájem‘ o Boží slovo,“ vysvětloval.

Brandon popisuje jednu ze svých osobních krizí. „Otevřel jsem Bibli, abych tam hledal posilu,“ napsal.

„Se slzami v očích jsem otevřel Písmo v Izajáši 3 – kapitole o Božím soudu a ničení jeho nepřátel… to nebylo zrovna povzbuzení, které jsem hledal,“ řekl. „Nalistoval jsem tedy známé ‚povzbudivé‘ texty jako Římanům 8 a Filipským 3, ale ani ty nezabraly.“

Brandon vypráví, že toto zklamání pokračovalo i při studiu na vysoké škole, kde se mu dostalo prozření během přednášky biblického kritika, Petera Ennse: „Musíme svoje děti učit rozvíjet vztah s Bohem, ne vztah s Biblí.“

Na první pohled jde samozřejmě o pravdivý výrok. Bible je tu proto, aby nám ukazovala na Boha. Rostoucí počet progresivních křesťanů však touží po Bohu, o kterém stránky Písma nemluví. Začnou ho tedy hledat jinde – v osobní zkušenosti, ve vztazích s druhými lidmi nebo v subjektivním výkladu, kterému říkají „Bůh ke mně promlouvá“.

Tento přístup v podstatě odpoutává Boha od Bible. Například United Church of Christ v poslední době prohlašuje, že „Bůh stále mluví“. Jde o další, na první pohled pravdivé, tvrzení. Do té doby, než zjistíme, co tito lidé ve skutečnosti říkají: Bůh změnil názor na morálku a na manželství. Svoje představy o Bohu tak povyšují nad Boha, kterého nám zjevuje Jeho Slovo.

Je také mnoho těch, kteří se odkazují na samotného Ježíše jako na alternativu k Písmu. Například Enns ve své knize „The Bible Tells Me So“ píše, že „poslední slovo pro křesťany má Ježíš, nikoli Bible“.

Na to reagoval křesťanský blogger, Derek Rishmawy, důležitou otázkou: „Jakého ‚Ježíše‘ mají tito lidi na mysli?“ „Skutečný Ježíš, kterému jsme schopni rozumět, je jen jeden,“ všímá si Derek, „a to je Ježíš, kterého nám zjevuje Bible.“ Tento Ježíš potvrdil výlučnost přirozeného manželství, schválil každé písmenko a každou čárku ve Starém Zákoně a nevěnoval o nic menší prostor kázání o pekle a soudu jako o nebeském království.

Neexistuje žádný zdroj poznání o Ježíši, kterého hlásají progresivní křesťané; ano, kromě nich samotných, jejich vlastních pocitů, názorů a přesvědčení.

J. Gresham Machen v r. 1924 napsal: „V liberalismu je jedinou skutečnou autoritou… osobní zkušenost; pravda je jen to, co ‚pomáhá‘ jednotlivci. Taková autorita pochopitelně žádnou autoritou není.“

Náš přístup k Bibli je životně důležitý. Boží vdechnuté slovo není kalendářem s povzbuzujícími, léčivými citáty. Když otvíráme Bibli, vstupujeme do Božího příběhu, chápeme naše místo v Jeho plánu a setkáváme se s Ním za podmínek, které určuje On sám. Pokud nenacházíme to, co hledáme, měli bychom se ptát, zda hledáme skutečného Boha, nebo boha, kterého si chceme přetvářet k vlastnímu obrazu.

 

John Stonestreet , Christian Post Guest Columnist

Posted in Zajímavé články.