Správné důrazy vyučování

13.4.2016 admin 0 Comments

Správné důrazy vyučování

Cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 1 Tim 1:5

Po přečtení tohoto verše si musíme klást otázku, o jakém nařízení zde Pavel mluví. Z předcházejícího kontextu jasně vidíme, že se jedná o nařízení, které dal apoštol mladému Timoteovi, aby v efezském sboru přikázal jistým lidem odvrátit se od odchylných nauk a nezabývat se bájemi a nekonečnými rodokmeny, neboť ty vedou spíše ke sporům a hloubání než k Boží správě, která spočívá na víře. Už tenkrát se totiž mnozí od zdravého jádra evangelia odchýlili (v. 6) a obrátili se k prázdnému mluvení. Přestože používali Písmo, vůbec mu nerozuměli a spíše ho používali ve prospěch lidské svévole a zbytečnému filosofování. Mladý Timoteus byl tedy nucen Efezské konfrontovat. A aby se předešlo případnému neuváženému osočování ze strany nezralých křesťanů ve smyslu, že nemá lásku a není dostatečně tolerantní, předestírá Pavel pravý důvod tohoto nařízení. Je to totiž přesně obráceně. Zápas o čistotu evangelia a konfrontace v touze odvrátit bratry od nebiblických nauk je pravým důsledkem skutečné lásky z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. Nechat totiž žít bratry v omylu a falešné jistotě a následovat jiné evangelium než to, které nám bylo zvěstováno v Božím Slově, není ničím jiným než projevem tzv. falešné lásky, tedy nelásky. A ta má být křesťanům cizí.

A tak z toho plyne, že pokud má někdo jakýkoliv podíl na odchylných naukách od apoštolského učení tím, že převrací evangelium, něco si k němu přidává anebo toleruje tyto zhoubné nauky, které se příčí zdravému učení, je naší povinností takového člověka (zvlášť, když si říká bratr) vyzvat, aby se od svého omylu odvrátil. A přestože se nám takové jednání může zdát z podstaty věci dost často nepříjemné, naše láska z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry musí být větší, protože tady nejde o nic menšího než o věčný život našich bližních.

Václav Chumchal